Typy hráčů
Ne každý hraje poker stejným způsobem. Dan Harrington a Gus Hansen mají každý svůj vlastní styl a oba jsou s ním úspěšní. Zastávají různé přístupy, naprosto odlišné filozofie pokeru. Laik může nyní tvrdit, že nemá přece žádný smysl hrát speciálním stylem, případně ho dále vyvíjet. Ke hře stačí jen jeden univerzální. Proč bych měl hrát stylem, který mi nesedí? To přece nedává žádný smysl.
Špatně. Zaprvé, dobrý pokerový hráč umí hrát nepředvídatelně několika styly, mate soupeře a je daleko těžší ho přečíst. Zadruhé, dokáže mnohem lépe odhadnout styl oupeře, když ví, co ho vedlo k rozhodnutím, která udělal. Hraní pokeru na několik způsobů? Ale jak?
Tato otázka je oprávněná, neexistuje mnoho způsobů jak zahrát handu. Špatné se složí, střední se zahrají podle situace a pozice, se silnými se navýší. Co dělá Gus Hansen jinak než Dan Harrington? Rozdíl mezi těmito hráči se dá jednoduše ukázat na dvou proměnných. První je počet her, do kterých se zapojují. Na základě odehraných her se hráči označují buď jako loose (hrají hodně her) nebo tight (hrají málo her). Statisticky vzato dostane hráč jen ve dvou případech z devíti handu, která má pozitivní očekávaný zisk. Spadají pod ně esa s vysokým kickerem, vysoké páry a podle situace také nízké páry a suited connectory. Loose hráči jako Gus Hansen se zapojují do více her, než by bylo čistě matematicky výhodné. Přesto je velice úspěšný. On a jemu podobní hráči se totiž nespoléhají příliš na sílu jejich startovní handy, ale na hru po flopu, která v dlouhodobém měřítku přetváří negativní očekávání startovních karet na pozitivní. Jednoduché pravidlo říká, že hraje-li hráč přibližně čtvrtinu svých startovních kombinací, označujeme ho jako loose. Hraje-li méně než 15%, říkáme o něm, že je tight.
Druhou proměnnou je agresivita. Ta se měří na základě toho, jak často hráč vsází nebo navyšuje. Jejím opakem je pasivita. Pasivní hráči omezují své akce na checkování a callování. Pozorujete-li nějakého hráče dostatečně dlouho dobu, dokážete k němu přiřadit jeho herní styl.
Herní styly
Obě proměnné nabízí snadný způsob, jak bez složitých statistických nástrojů a jen pomocí pozorování určit, ke kterému stylu váš soupeř tíhne. Celkem se dají vyčlenit čtyři základní styly.
- loose agresivní (velmi loose, velmi agresivní, LAG): maniak, který svou agresivitou terorizuje celý stůl a žádná hra pro něj není předem ztracená. Nepotřebuje žádnou silnou handu, aby mohl vsázet a navyšovat.
- loose pasivní: tzv. calling station,bývá u stolů nejvítanějším protihráčem. Hře příliš nerozumí, hraje příliš mnoho her bez patřičné agresivity. Dá se špatně odhadnout, jaké karty drží, ale ve většině případů nebudou silné.
- tight pasivní (velmi tight, zřídka agresivní, skála): hraje téměř výhradně jen prémiové handy a ty pak ještě většinou agresivně. Jakmile vstoupí do potu, můžete očekávat, že se v showdownu vytasí s esy nebo králi.
- tight agresivní (TAG): přístup se zpravidla označuje jako nejúspěšnější. Hraje jen dobré handy a to s patřičnou agresivitou, aby donutil svého soupeře k chybám.